Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

20. 08. 2017 16:08:12
Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

V sociálních službách, ve zdravotnictví a v dalších pomáhajících profesích je asertivita je velmi významnou součástí zdravé mezilidské komunikace. Pojem asertivita znamená nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru. Asertivní jednání si člověk neosvojí rigidním používáním technik, ale je nutné, aby si zvnitřnil její zásady. Techniky samotné si zdokonalí časem, např. s pomocí supervize. Prvním předpokladem pro asertivní jednání je porozumění sám sobě, schopnost sebepřijetí a uvědomování si svých emocí a jejich vlivu na komunikaci. Druhým předpokladem asertivního jednání je schopnost porozumět druhým, přijímat je a jednat s nimi otevřeně.

Asertivita jako jedna z komunikačních technik mě provází již od střední zdravotnické školy, kdy jsem o ní poprvé slyšela. V té době byla asertivita nejvíce prezentována přes techniky „umění říct ne a poškrábaná gramofonová deska“, Tato, pro mě nezvyklá komunikační metoda se mi hned zalíbila, právě pro moje nízké sebevědomí a potíže s odmítáním či prosazením se. Super, řekla jsem si. To mi doma pomůže „vynutit si“ prodloužení nočních návratů. Bohužel v mém podání technika zřejmě nefungovala, rodiče na stálé „mám právo jít ven“ jaksi neslyšeli. Naštěstí, protože na asertivitu se takto tunelově pohlížet nedá, protože pak by si člověk vybudoval spíše agresivní, než asertivní komunikační styl.

Asertivní jednání nás provází od dětství a pro někoho je zcela přirozené. Jiný člověk si ho musí osvojit. Já sama trénink vítám, protože u nás doma se tedy rozhodně asertivně nemluvilo a navíc jsem cholerická, takže se stále musím hlídat. Příležitost potrénovat asertivitu jsem před časem měla i při psaní tohoto článku pro časopis Sociální služby.

S partnerem jsme byli domluvení předem, že v době, kdy budu odpoledne psát článek, bude mít na starost dítě a chod domácnosti. Přesto jsem během té doby stále v pravidelných intervalech poslouchala „každému je jedno, že se tady pachtím s večeří" a další připomínky.

Samozřejmě že mě v tu chvíli lákalo reagovat zlostně, jenomže bych tím nic nezískala. Takže jsem se nadechla a využila jsem komunikačního pravidla „semafor“. Červená – pomocí nádechů či jiné aktivity odplavujeme vlnu zlostných emocí. Oranžová – promýšlíme si, co říct. Zelená – sdělujeme.

Tímto jsem se vyhnula reakci agresivní, kdy jsem mohla zareagovat následovně „No to snad nemyslíš vážně, co pořád otravuješ“ nebo „No ty chceš snad metál, že jednou za měsíc uděláš jídlo“.

Mohla jsem jednat manipulativně (se slzami) „Jenom já nemám doma oporu, kdybych si raději vzala Pištu Hofnágla“, atd. nebo pasivně (ale se značnou vnitřní nespokojeností) „Víš co, já už to skoro mám, takže zbytek večeře dodělám“.

Nakonec jsem ale zareagovala asertivně: „Mám pocit, že jsi nespokojený, protože jsem tě nepochválila za přípravu jídla. Omlouvám se, že jsem to neocenila včas a nevnímala tě. Děkuji ti za pomoc. Chceš se nyní domluvit, jak si rozdělíme zbytek večera?“

V asertivitě je totiž důležité nejprve pochopit druhé a teprve potom se pokusit o to, aby pochopili oni nás. A taky musíme pracovat s vlastními emocemi, abychom bez naštvanosti či sebelítosti zvládli odlišné názory druhých a nekomunikovali tak pod vlivem emoce nevhodně. Cílem ale není být bezemoční bytost, které je vše jedno a nemá důvod reagovat např. vznětlivě. Také není cílem emoce potlačit, protože pak bychom jednali pasivně a ne asertivně. "Emoční" člověk, který chce jednat asertivně musí následující: 1) Trénovat rychlé zvládání emocí, aby po jejich zpracování dokázal pokračovat v diskuzi asertivně 2) Sdělit jaké má pocity - při nezvládnutí emocí a s vědomím, teď budu ječet nebo brečet. Prostě říct, musím teď pryč,a vrátím se, až se uklidním a pak se domluvíme. Proč? Proč se hned nepohádat, když jsem v právu? Vždyť on mi křivdí ... neumyl dřez ..... válí všude ponožky ... ona přišla pozdě domů, neuvařila ...... Už víte proč? Vyřešíte snad to co Vám vadí hádkou? Nebo jen vykřičíte pocity a pak stejně musíte v klidu říct, co ve skutečnosti chcete.

Znám lidi, co oponují, že bez pořádné "itálie" by to doma nebylo ono. Jenže je i spousta těch, kterým to vyloženě škodí a pomůckou pro ně může být nácvik asertivity, který v sobě zahrnuje i "pravidla hádky aneb jak se nehádat a začít konstruktivně řešit".

Cílem asertivního jednání je výhra na obou stranách. Asertivní komunikační styl nebo spíše asertivní jednání je vhodné vnímat jako jednu z mnoha technik, které se nesnaží jen pomoci člověku „zdravě se prosadit a odmítat“, ale učí ho i umění naslouchat, adresně chválit, vhodně sdělovat nesouhlas a kritizovat a kritiku nebo odmítnutí i přijímat.

Definice asertivity:

Pojem asertivita označuje schopnost prosazovat jiný názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost. Umožňuje jasně vyjádřit a prosadit naše názory a myšlenky aniž bychom narušovali práva ostatních. Do češtiny se slovo asertivita překládá jako „sebejisté jednání“ nebo „zdravé sebeprosazování“, v cizích jazycích nabývá různých významů (v angličtině „to assert“ – tvrdit, prohlašovat, prosazovat se, ve francouzštině „assertion“ – tvrzení, výpověď a v latině „as-seró“ – přiřazovat, osvojovat, tvrdit). Autorem metody asertivního tréninku je americký psycholog Andrew Salter, který své žáky učil přiměřenému chování a vytrvání u svého názoru nebo požadavku. [1]

Člověk, který jedná asertivně dosahuje svých cílů, aniž poškozuje zájmy ostatních lidí. Ochraňuje vlastní práva a respektuje práva druhých a má přiměřené sebevědomí a sebedůvěru. V projevu vyjadřuje zaujetí a empatii pro věc. Dělá samostatná rozhodnutí a přijímá za ně odpovědnost. Dokáže vyjádřit své potřeby, formuluje přímo požadavky na jejich uspokojení, je připraven na riziko odmítnutí. Jedná a hovoří upřímně, dokáže přijmout oprávněnou kritiku i ocenění a je schopen se o sebe postarat. Vztah s asertivním člověkem je založen na vzájemné důvěře, respektu a odpovědnosti a přináší oběma stranám uspokojení. [2]

Článek byl pro sociální služby a proto zde používám pojem pomáhající profesionál. Ten, zvláště při jednání s klienty, musí kromě asertivního jednání ovládat mnoho dalších komunikačních dovedností a volit je dle služby, situace nebo zakázky klienta, aj. Za stěžejní komunikační dovednosti z mixu „efektivní komunikace“ bych kromě asertivního jednání zmínila především umění naslouchání, vhodnou argumentaci, mluvení za sebe - ne za situaci, tedy stylem „JÁ pocit“. Také je vhodné vhodně používat i další komunikační dovednosti, jako je zrcadlení, parafráze, přerámování. V neposlední řadě je užitečné být empatický a kongruentní s partnerem v komunikaci.

Pro efektivní, tedy zdravou komunikaci nejen v profesním, ale i osobním životě vnímám jako nutné mít sebereflexi a chtít své komunikační techniky stále zdokonalovat.

Komunikace agresivní, pasivní nebo asertivní

Lidé v komunikaci jednají nejen asertivně, ale i pasivně, agresivně nebo manipulativně. Tento komunikační styl se vystupňuje při prosazování požadavku, při konfliktu nebo v krizových okamžicích. Mnoho lidí se v diskuzi drží svého (pasivního, agresivního) stylu stále, jiní mění strategie dle situace. Například osoba A jedná doma i v práci pasivně, osoba B jedná pasivně jen v práci, doma komunikuje vždy agresivně. Osoba C svůj styl rozhovoru mění dle situace. Nejpodstatnější ale je, jak se tito komunikanti chovají ke stanoviskům svým a cizím.

Agresivní lidé tvrdě prosazují své požadavky, často na úkor druhých. Neumí přijímat kritiku. Nerespektují názory ostatních a pokud mají o svém rozhodnutí pochybnosti, nedají to najevo. Často si své nátlakové chování ani neuvědomují. V komunikaci jsou hlasití a využívají ironii, výsměch, výhrůžky, sarkasmus, často mluví o minulých problémech, přetáčí fakta.

Např.: Musíš .... Všichni to dělají, je to zvykem. Takže jenom ty to nezvládáš? To jsem si mohla myslet, že jsi zbabělec, aj.

Manipulativní člověk také může jednat nevědomě, jindy je jeho chování účelové. Nosným prvkem jeho chování je manipulace za účelem dosažení svého. Využívá pláč, výčitky, „silná slova“, vzbuzuje pocit viny.

Např.: Hodné dcery vždy poslechnou. To máš to svědomí nám nevyhovět? Kolegyně mi peče častěji jak ty. Jenom ty to umíš tak skvěle, kdybys to neudělala, tak to položí celý tým. Pouze ty umíš mluvit s panem Vomáčkou a když za ním nepůjdeš, tak zase zdemoluje celé oddělení, atd.

Pasivní jedinec naopak neumí nebo se bojí sdělit své přání, názor nebo požadavky. Slovně sděluje „ano, jistě, udělám to“, ale ve skutečnosti se cítí pod tlakem a nespokojen, protože vyhovět nechtěl. Chybí mu sebedůvěra a jistota při jednání s druhými, proto se nedokáže dostatečně prosadit. Nedokáže čelit manipulativnímu nebo agresivnímu chování. Někdy má problémy i s chováním asertivním, pokud mu dělá problémy přijmout jiný názor nebo kritiku (i vhodně podanou).

Např.: Tak já to udělám... Když jinak nedáte, zajdu tam.

Projevy asertivního jednání ve skupinové komunikaci, hádce a ve vztahu k lidem

Při konverzaci několika lidí dohromady asertivní člověk naslouchá druhým a otevřeně vyjadřuje svůj názor, pasivní člověk bojí promluvit a agresivní člověk huláká a skáče ostatním do řeči. Při hádce se asertivní jedinec snaží nikoho neranit, ale ani se nenechat ranit. Argumentuje k věci, situaci, nikoliv k člověku (tedy nesdělí "to je ale blbec s takovými názory", ale řekne "má na to úplně jiný názor jako já, musíme to ještě probrat"). Ve vztahu k lidem se jinakost tohoto chování projevuje tak, že asertivní člověk si váží druhých stejně jako sebe, kdežto pasivní jedinec si cení ostatních více než sebe a agresivní typ protěžuje a cení si sebe na úkor druhých. [3]

Základní prvky asertivního chování - tři stěžejní oblasti asertivního projevu

  1. Verbální komunikace: Je-li hlas uvolněný a autentický, ne zbytečně hlasitý a zároveň ne zbytečně váhavý, bývá člověk může vnímán asertivně a pozitivně. Důležité je vyvarovat se komunikačních nešvarů.
  2. Neverbální komunikace: Držení těla by mělo být vzpřímené, uvolněné, otevřené a vyrovnané. Důležité také je, aby bylo tělo v souladu s tím, co říkáme. Využíváme prvky proxemiky, posturologie, gestikulace a mimiky.
  3. Myšlení: V tomto případě je významné osobní nastavení, tedy pokud vnitřně nejsme úplně přesvědčeni o tom, že řekneme „Ne“, stěží o tom někoho asertivně přesvědčíme. [4]

Členění asertivity

V rámci asertivity můžeme rozlišit několik druhů jejích projevů. Patří mezi ně základní, empatická, eskalující, konfrontační, sebeotevírací a záporná asertivita.

Základní asertivita nám pomáhá vyjádřit své názory, myšlenky a city, např. „Ráda ti pomůžu, ale zítra, dnes musím zůstat déle v práci“.

Empatická asertivita na rozdíl od předchozího typu obsahuje i vnímání a citlivost

vůči jiným lidem. Respektujeme názory jiných, ponecháváme si však možnost vlastního

rozhodnutí, zda je budeme akceptovat. „Chápu, oč ti jde a nemám ti to za zlé“.

Eskalující asertivita je vystupňování původního požadavku, bez použití jakékoliv agrese z naší strany, s minimem negativních emocí a důsledků, vyjádříme své potřeby a přání. Náš závěrečný výrok ale musí dát protějšku dostatek možnosti na změnu chování, např.: Už několikrát jsem Vás žádala, aby jste důležité pracovní věci věci řešila se mnou. Pokud to nezačnete akceptovat, budu Vám muset udělit písemné upozornění“

Konfrontační asertivita – popisuje rozdíly mezi sliby a realitou chování. „Ano, sice jsem ti dala mé knihy k dispozici, ale nepředpokládala jsem, že je budeš prodávat v antikvariátu. Už to prosím nedělej.“ [5]

Využití asertivity v pomáhajících profesích při jednání s „problémovými„ klienty

Asertivita je účinná především v případech, kdy sdělujeme odlišný názor nebo postoj či v situacích, kdy se nechceme hádat (rodina, kolegové) nebo ani nemůžeme (klienti). Navíc žádnou hádkou stejně podstatu problému nevyřešíme.

Proč děláme v komunikaci chyby? Za vším jsou emoce, osobnost člověka, naučené komunikační vzorce z dětství, vrozená průbojnost či plachost, vztahování si řečeného a nebo NEumění efektivně komunikovat. A vše výše popsané se vystupňuje v hádce.

W. Ury se domnívá, že lidé jsou tak trochu jako stroje. Dostanou-li se do obtížné situace, místo toho, aby o věci přemýšleli, jednají. Ve sporu pak existují pak tři typické vyhrocené reakce: Oplácet, ustoupit nebo přerušit vztahy. [6]

K čemuž můžeme opět vztáhnout ono nežádoucí chování agresivní (ve sporu oplácím) nebo pasivní (ve sporu ustupuji). A pokud by došlo vlivem problémové komunikace i k přerušení vztahů (manipulativní a agresivní chování), mělo by to na oba aktéry neblahý vliv. Tato nežádoucí situace může nastat i v sociálních službách, kdy sociální pracovník nebo pracovník v sociálních službách neví, jak adekvátně komunikovat s tzv. problémovými klienty. Těmto „verbálně agresivním, manipulativním či kverulantním“ klientům se vyhýbá, což bohužel ukazuje na selhání pomáhajícího profesionála. Je nutné si uvědomit, že lze měnit pouze vlastní myšlení a komunikační dovednosti a ne klienta samotného.

Transakční analýza – způsob, jak analyzovat problémy v komunikaci

To jak někdo upřednostní druhé před sebou samým nebo protěžuje sebe na úkor jiného mi připomíná Berneho transakční analýzu, kdy ideálem je dle Berneho stav „Já jsem O.K., ty jsi O.K.“. U tohoto člověka bych předpokládala, že díky zdravému postoji dokáže komunikovat asertivně, popř. dle Berneho transakční analýzy jako „dospělý“.

Metodu transakční analýzy vytvořil americký psychiatr Eric Berne, který definoval v komunikaci a interakci s jinými lidmi tři základní pojmy: životní pozice, hry a ego stavy. Životní pozice neboli OK postoje byly rozvinuty T.Harrisem. OK postoje představují víru v přítomnost či nepřítomnost široké škály pozitivních lidských vlastností u sebe a u ostatních. Mezi tyto vlastnosti patří: víra ve vlastní schopnosti, samostatné, kritické myšlení, přesné vnímání okolní reality a podobně. Rozlišují se 4 kombinace OK postojů. Z pozorování bylo zjištěno, že se člověk alespoň přechodně zabydlí v každém stavu (od 1 po 4).

Berneho životní pozice – OK postoje úzce souvisí s postoji a chováním asertivními, pasivními nebo agresivními, jak v tabulce níže uvádí S. Hadfieldová. [8]

Podle transakční analýzy je naše já (ego) schopné zaujímat několik zcela odlišných stavů, ve kterých jinak vnímáme skutečnost, jinak myslíme, prožíváme i jednáme. Berne vychází z toho, že člověk se během života nebo i během jednoho dne nachází v různých pólech životních pozic (ráno jsem já K.O., partner O.K., v práci jsem pak já O.K. i kolegové O.K.).

Také naše osobnost disponuje třemi úrovněmi nazírání na svět, a to rodičovskou, dětskou a dospělou. Ty jsou spojeny s typickými charakteristikami chování. S trochou praxe se můžeme naučit rozlišovat jeden stav od druhého, a to podle použitých slov, tónu hlasu a řeči těla (viz. obrázek) [9]

Každý z výše uvedených komunikačních stylů má své výhody i nevýhody, což je důvod, proč je různě volíme. Ideální by samozřejmě bylo, aby všichni lidé vnímali sebe i své okolí pozitivně (Já jsem O.K., ty jsi O.K.) a komunikovali společně stylem dospělý – dospělý a asertivně, tedy aby dbali na práva všech.

Každý z výše uvedených komunikačních stylů má své výhody i nevýhody, což je důvod, proč je různě volíme. Ideální by samozřejmě bylo, aby všichni lidé vnímali sebe i své okolí pozitivně (Já jsem O.K., ty jsi O.K.) a komunikovali společně stylem dospělý – dospělý a asertivně, tedy aby dbali na práva všech.

Asertivní schopnosti vhodné v zátěžových situacích

Kromě osvojování si asertivních práv a technik je nutné současně praktikovat i další asertivní schopnosti. Mezi ně patří: Umět pochválit, přijímat chválu, kritizovat, přijímat kritiku, požadovat s odůvodněním, odmítat neoprávněné požadavky. Poslední čtyři jsou ideální pro zvládání zátěžových situací.

Adresně chválit: Neříkat „Ty jsi šikovná“, ale „Líbí se mi, jaké jsi zvolila barvy“.

Přijímat chválu: Neříkat „ale prosím tě“ nebo „to nic nebylo“, ale „Děkuji“ nebo „To jsi mi udělala radost“.

Vhodně kritizovat, aneb vyjadřovat se k situaci, věci a ne k lidem. Konstruktivní kritika znamená sdělení co se nám nelíbí, jaké pocity to v nás vyvolává a případně i navrhnout řešení. Pokud se poslední jeden nebo dva body vynechají, je výsledkem neproduktivní vyčítání a nulový přínos do budoucna.: Neříkat „Ty jsi nešika“, „Věčně chodíš pozdě“, „Jseš líný“, ale „Je mi líto toho hrnku, co jsi rozbil. Měla jsem ho ráda. Prosím, dej si příště větší pozor“, „Mrzí mě, že jsi dnes přišla pozdě, byla mi zima, když jsem na tebe čekala. Příště mi prosím zavolej“, „Není vynesený koš, odnes ho prosím do doby, než půjdeš spát.“

Přijímat kritiku (zvláště odůvodněnou): Neříkat „Co si to dovoluješ takto o mě mluvit, já nejsem flákač, to ty nic neděláš“, ale zamyslet se nad sdělením a říct „Máš pravdu, že jsem v posledním půl roku 2 x odevzdal materiály pozdě. Příště termíny dodržím. Mrzí mě ale, že mě označuješ za flákače.“ [10]

Požadovat s odůvodněním: Za odůvodněné požadavky není potřeba se omlouvat nebo je sdělovat útočně. Vhodné je sdělit své přání, potřebu s vysvětlením „Prosím Vás, vypněte to rádio, potřebuji se soustředit na zápisy do Cygnusu“. [11]

Odmítat neoprávněné požadavky: Zde musíme odlišit, koho budeme odmítat. Je-li to nevyžádaný telefonát od nějaké obchodní společnosti, můžeme jednoduše říct „Nechci, nemám zájem, aj., tedy využít techniku poškrábané gramofonové desky“. Pokud je to někdo z rodiny, kolega či klient, je vhodné navrhnout kompromis nebo odmítnout s odůvodněním nebo svým pocitem, tedy použít empatickou asertivitu. [12]

Asertivita v praxi a jak jí docílit

V asertivitě se setkáváme nejen s asertivními právy a technikami, ale i s povinnostmi.

Mezi asertivní povinnosti patří : vědět co chci ; nést zodpovědnost za následky svého jednání ; nelhat si do vlastní kapsy ; zdůvodnit lze všechno ; slyšet opravdu to a jen to, co je vám řečeno ; nestydět se říct co chcete ; pouze očekávat je málo ; respektovat, že na otázku je možná odpověď kladná i záporná ; vzdát se manipulace druhými a brát ohled na kontext rozhovoru.

Asertivní techniky – nutné používat citlivě a s ohledem na druhé

Sebeotevření - v diskusi volně sdělujeme partnerovi, co a proč nám vadí nebo že něčemu nerozumíme. Umožňuje klidně vyjádřit i takové věci, které dříve způsobovaly pocity nevědomosti, úzkosti a viny.

Volné informace – pomáhají v hovoru s neznámým člověkem, snižují prvotní plachost, ale je nutné umět se otevřít na obou stranách.

Pokažená gramofonová deska - technika, která pomáhá prosadit oprávněné nároky tím, že klidně opakujeme své požadavky. Pomáhá nenechat se strhnout manipulativními manévry partnera, bez nutnosti připravených argumentů nebo pocitů zlosti. [13]

Přijatelný kompromis – pokud nebude dotčena naše sebeúcta či to negativně neovlivní naše emoce, můžeme vyjít vstříc. V komunikaci je podstatný styl výhra – výhra.

Otevřené dveře - technika, která učí akceptovat manipulativní kritiku tak, že klidně přiznáme svému kritikovi, že v tom, co říká, může být něco pravdy. Učí nás přijímat kritiku klidně, bez úzkosti či obrany, čímž dále neposkytujeme kritikovi žádný důvod pro další napadání. [14]

Negativní aserce (zcela otevřené dveře) - jedná se o techniku, kdy se učíme souhlasit s kritickým hodnocením našich záporných vlastností. Nesnažíme se nijak vymlouvat či zapírat. Tímto způsobem se agrese a vztek u vašeho kritika snižuje. [15]

Negativní dotazování (zcela otevřené dveře s popostrčením) – otázkou: „A co ti ještě vadí?“ na jednu stranu podporujeme druhou stranu v naší kritice. Ovšem pouze tehdy, když odpovědi na naši otázku jsou racionální, lze tyto informace použít k zdárnému vyřešení sporné situace. [16]

Selektivní ignorování - technika, která rovněž umožňuje vyrovnávat se s kritikou. Přitom na kritiku manipulativní, nevěcnou či příliš obecnou nereagujeme. Dáme však jasně najevo, že jsme slyšeli (např. „Myslím, že ti rozumím“), ale více se k nim nevyjadřujeme. Není přece potřeba vést hádku stylem „oko za oko“, když za momentálním podrážděním našeho kritika může být třeba momentálně těžká psychická situace, nebo i banálnější důvod, například bolest zubu. Pokud kritik pokračuje konkrétně a nemanipulativně, navážeme okamžitě věcnou komunikací.

To nám umožní vyhnout se zkratkovitým, „alergickým“ reakcím na často opakované a obecné kritiky (většinou neoprávněné), přičemž to může i kritika dovést k asertivnějšímu jednání. [17]

10 asertivních práv, která při správném použití pomůžou odolat manipulaci [18]

K výše uvedeným asertivním právům přiřazuje Štefan Medzihorský ještě pravidlo: „Právo rozhodnout, zda budeš jednat asertivně nebo ne“ [19]

Asertivní práva je nutné používat uváženě, v kontextu s jinými pravidly efektivní „zdravé“ komunikace, aby nedocházelo spíše k chování agresivnímu nebo manipulativnímu. Takovémuto chování je nutné se vyvarovat, zvláště v sociálních službách při práci s klienty.

Osobně tomu předcházím supervizí na pracovišti nebo intervizí s kolegy. Navíc trvale pracuji na zdokonalování komunikačních technik, k čemuž mi pomáhá sebezkušenostně-terapeutický výcvik v přístupu orientovaném na člověka a výcvik v systemické supervizi.

Asertivní dovednosti

Asertivní jednání je výsledkem třech předpokladů. Prvním z nich je znalost sebe sama, svých emocí, umění zdravě pracovat s odmítnutím nebo kritikou. Druhým předpokladem je zvnitřnění správných komunikačních zásad - zevnitř vycházejících způsobů jednání, které může mít člověk vrozené nebo ukotvené správnou výchovou. Třetím jsou naučené a především řádně pochopené techniky efektivní komunikace a asertivity, kdy vhodnost a správnost jejich používání je prověřená dlouholetou praxí.

Techniky efektivní „zdravé“ komunikace a asertivního jednání se dají osvojit, pokud vhodně používáme komunikační dovednosti, jako je: aktivní a empatické naslouchání, schopnost adekvátně reagovat a vhodně argumentovat. Nezbytné je vhodně sdělovat kritiku i pochvalu, udílet zpětnou vazbu a umět je přijímat.

Závěr – hodnota asertivního chování:

Asertivita je zdravý a čitelný přístup k druhým lidem. Tedy nemanipulativní, neagresivní a nepasivní. Člověk ve zdravé komunikaci má sám ze sebe i z okolí, s kterým komunikuje dobrý pocit, protože může sdělit své potřeby či přání nebo cokoli dojednat bez pocitu viny, bez výčitek svědomí, bez manipulace s druhými nebo bez nátlaku od jiných. I po rozhovoru má dobrý pocit, který přetrvává, a o to ve zdravé komunikaci jde.

Asertivní jednání se obvykle stává komunikačním manévrováním ve vypjatých sociálních situacích a při sporech. Nemá být ani agresivní, ani manipulativní. Asertivně jednající člověk dokáže věcně čelit kritice (zvláště oprávněné), manipulaci, afektovaným a agresivním výpadům, které jsou namířeny vůči němu. Jedná se o trénink, jak se vyjadřovat, nebojácně se prosadit (potvrdit si mimo jiné svou cenu).“ [20]

? Pokud se o asertivní jednání pokoušíte nebo asertivitu již denně praktikujete, pak jistě při mnohých „těžkých rozhovorech“ zažíváte větší uspokojení z výsledku „zdravé“ komunikace. A nejen na Vaší straně, ale i u klientů, protože jak bylo řečeno v úvodu, cílem asertivního jednání je výhra na obou stranách.

Zdroje:

[1] WIKIPEDIE: otevřená encyklopedie.„Asertivita“ [online]. Dostupné z WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Asertivita

[2] O ́BRIEN, P.Pozitivní řízení: Asertivita pro manažery. 1.vyd., Praha: Management Press, 1999, 212 s. ISBN 80-85603-98-5, str. 21

[3] volně z: ŽÁK, V. Vzdělání.CZ: „Co je a co není asertivita“ [online]. 28.4.2014. Dostupné z WWW: http://clanky.vzdelani.cz/co-je-a-neni-asertivita-a5540

[4] volně z: ALBERTI, R., EMMONS, M.Umění stát si za svým. Praha: Portál, 2004, 240 s. ISBN 80-7178-869-4, str. 48

[5] volně z: NOVÁK, T.Jednej asertivně! Asertivně na duševní hygienu. 1.vyd. Praha: Grada, 2012, 120 s. ISBN 978-80-247-3999-1, s. 25 - 26

[6] URY, W.Jak překonat nesouhlas. Zásady vyjednávání s lidmi, s nimiž nelze vyjednávat. 6.vyd. Praha: Management press, 2015. ISBN 978-80-7261-300-7. s. 15-18.

[7] WIKIPEDIE: otevřená encyklopedie.„Transakční analýza“ [online]. Dostupné z WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Transak%C4%8Dn%C3%AD_anal%C3%BDza

[8] HADFIELD, S., HASSON, G.Jak být asertivní v každé situaci. 1. Vyd. Praha: Grada, 2012, 216 s., ISBN 978-80-247-4269-4, str. 24

[9] JANÁČKOVÁ, L.Praktická komunikace pro každý den. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 112 s., ISBN 978-80-247-2479-9, str. 66

[10] volně z: PETERKOVÁ, M.. Psychotesty a testy osobnosti online: „Asertivní jednání a techniky“ [online]. 2009. Dostupné z WWW: http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/asertivni-jednani.htm

[11] volně z: PETERKOVÁ, M.. Psychotesty a testy osobnosti online: „Asertivní jednání a techniky“ [online]. 2009. Dostupné z WWW: http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/asertivni-jednani.htm

[12] volně z: PETERKOVÁ, M.. Psychotesty a testy osobnosti online: „Asertivní jednání a techniky“ [online]. 2009. Dostupné z WWW: http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/asertivni-jednani.htm

[13] volně z: MEDZIHORSKÝ, Š.Asertivita. 1.vyd. Praha: Elfa, 1991. ISBN 80-900197-1-4, s. 45-46.

[14] volně z: NOVÁK, T., CAPPONI, V.Asertivně do života, 2.dopl.vyd. Praha: Grada, 2004, 176 s. ISBN 80-247-0989-9, str. 56 – 59.

[15] volně z: NOVÁK, T., CAPPONI, V.Asertivně do života, 2.dopl.vyd. Praha: Grada, 2004, 176 s. ISBN 80-247-0989-9, str. 56 – 59.

[16] volně z: NOVÁK, T., CAPPONI, V.Asertivně do života, 2.dopl.vyd. Praha: Grada, 2004, 176 s. ISBN 80-247-0989-9, str. 56 – 59.

[17] volně z: NOVÁK, T., CAPPONI, V.Asertivně do života, 2.dopl.vyd. Praha: Grada, 2004, 176 s. ISBN 80-247-0989-9, str. 56 – 59.

[18] WIKIPEDIE: otevřená encyklopedie.„Asertivita“ [online]. Dostupné z WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Asertivita

[19] MEDZIHORSKÝ, Š.Asertivita. 1.vyd. Praha: Elfa, 1991, 75 s. ISBN 80-900197-1-4, s. 44.

[20] VYBÍRAL, Z.Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-998-4. s. 237- 238.

Seznam použité literatury:

ALBERTI, R., EMMONS, M.Umění stát si za svým. Praha: Portál, 2004, 240 s. ISBN 80-7178-869-4.

HADFIELD, S., HASSON, G.Jak být asertivní v každé situaci. 1. Vyd. Praha: Grada, 2012, 216 s., ISBN 978-80-247-4269-4.

JANÁČKOVÁ, L.Praktická komunikace pro každý den. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 112 s., ISBN 978-80-247-2479-9.

MEDZIHORSKÝ, Š.Asertivita. 1.vyd. Praha: Elfa, 1991, 75 s. ISBN 80-900197-1-4.

NOVÁK, T., CAPPONI, V.Asertivně do života, 2.dopl.vyd. Praha: Grada, 2004, 176 s. ISBN 80-247-0989-9.

O ́BRIEN, P.Pozitivní řízení: Asertivita pro manažery. 1.vyd., Praha: Management Press, 1999, 212 s. ISBN 80-85603-98-5.

URY, W.Jak překonat nesouhlas. Zásady vyjednávání s lidmi, s nimiž nelze vyjednávat. 6.vyd. Praha: Management press, 2015. ISBN 978-80-7261-300-7.

VYBÍRAL, Z.Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-998-4.

Autor: Markéta Vaculová | karma: 9.96 | přečteno: 2265 ×
Poslední články autora